[Recenze] | Trudi Canavan - Sonea - Trilogie o černém mágovi


Vstup do Společenství poznamenává Soneu na celý její život

Australská spisovatelka Trudi Canavan se se svou trilogií proslavila v roce 2004, kdy byla poprvé vydána ve Velké Británii. A že opravdu patří mezi úspěšné a prodávané fantasy autorky svědčí i nyní vydané třetí, přepracované vydání českého nakladatelství Zoner Press, které vzalo autorčinu tvorbu pod svá křídla.

V prvním díle, nazvaném Společenství čarodějů, se mladá Sonea nešťastnou náhodou stane součástí davu, bouřící se proti Očistě. To ale netuší, že kámen s nahromaděnou zlostí proti čarodějům a královým vojákům probudí její magickou stránku a projde tak skrz magickou bariéru.
A tento čin jí navždy změní život. Sonea se svými přáteli tak tak uteče, ale vzápětí po ní Společenství čarodějů vyhlásí pátrání. Sonea neví, že ji čarodějové chtějí pouze ochránit, protože svou moc nedokáže kontrolovat, proto se svým společníkem Cerynem vyhledávají pomoc u Zlodějů, nejdrsnější sortě lidí ve slumech.
Ti ji nakonec pomáhají a nějaký čas ukrývají, ale vše netrvá věčně. Nakonec ji Společenství nachází a odvádí. Na starost si jí bere čaroděj Rothen a snaží se jí vysvětlit nynější situaci… Vše ale komplikuje čaroděj Fergun, který chce na Sonee vybít vztek z hozeného kamene...

Rozjezd dobrý, co dál?
Trudi Canavan píše čtivě a pro mladé čtenáře jednoduchým jazykem, který na kvalitě knihy nijak neubírá. Spíše naopak, těžko si představit knihu, jak ji pojmula australská spisovatelka, popisovanou složitě a obsahující komplikovaná vysvětlení, jak co funguje. Autorka spíše staví na vyprávění jednodušší dějové linie (sice možná někdy až naivní), při jejímž čtení není možné se ztratit, ani nebude potřeba obracet stránky a číst pasáže nadvakrát. Stránky naopak plynou jako voda, utíkají opravdu rychle.
Příběh nemá - alespoň za začátku - v sobě ukrytou kdovíjak zajímavou zápletku. Polovinu knihy Společenství hledá Soneu a stává se z toho jakás takás monotónní naháněčka beze smyslu. Je nutné se tedy přes první polovinu nějak prokousat a vyhlížet v tu lepší část.
Ta opravdu přichází, začínají se nám tu na povrch vyplavovat různé pletichy a skryté cíle některých lidí. Největším lákadlem může být autorčina pohled na kouzlení v jejím světě. Čarodějové zde - jak se čtenáři dočtou - využívají imaginace ve svých myslích a prostřednictvím jejich obrazů čarují. Pro lidi je způsob, jakým ve Společenství kouzlí, mnohem záživnější.
Poté, co byly prokouknuty Fergunovy záměry a Cery osvobozen ze sklepního vězení, Sonea souhlasila, že se stane novickou a bude se ve Společenství učit magickému umění. To však ještě neví, jak jí její noví spolužáci, ostatní novicové, přijmou.
Což o to, zprvu si ji vůbec nevšímají, což je pro mladou dívku malé vítězství, ale pak se objeví Regin, chlapec z významného rodu, který ovlivní ostatní novice, aby Sonee udělali ze života - nebo alespoň ze studia ve Společenství - peklo.
Sonea se snaží bránit, jak může, ale vede to jenom k problémům. Vše se ale mění, když si její patronství bere na starost nejvyšší lord Akkarin, jenž prokoukl, co proti němu správce Lorlen, Rothen a Sonea chystají. Soneu si tedy bere jako pojistku, že nic z jeho tajemství nevyplyne na povrch.

Stále čtivé a dobré
Druhý díl se drží stejné laťky, jako jeho předchůdce. Nic závažného se nemění a pokračuje se ve starých kolejích. Novicka začíná také dobře, čtenáře navnadí a vybuduje hned na počátku příjemnou atmosféru.
Tentokrát se děj točí hlavně okolo školy. Jak si Sonea počíná s výukou, jak zapadá do kolektivu a jak se vypořádává se šikanou z Reginovy strany. Tomuto tématu je věnovaná podstatná část knihy. Canavan v ní rozebírá myšlenkové pochody mladé dívky a popisuje její kuráž postavit se proti přesile.
Je ale s podivem, jak jsou si první i druhý díl trilogie podobné. V každém z nich je první polovina knihy dobře uvedená, ale po nějaké chvíli začíná být značně monotónní, a to i v případě Novicky. Vše se až na pár drobností opakuje - Sonea se snaží vyhýbat Reginovy a jeho partě, ale přece na něho narazí, utíká, ale pronásledovatelé jí doženou a potupí. A takhle několikrát dokola.
I přesto je však Novicka nejlepším dílem ze série pro svou vyzrálost a vyváženost mezi jednoduchým a složitým. Ze Společenství čarodějů byla cítit mírná nejistota, ve druhém díle se Canavan hezky rozepsala a dokázala děj posunout značně dál, na rozdíl od toho prvního.
V posledním svazku Trilogie o černém mágovi se čím dál víc rýsuje, jaká je ve skutečnosti pravda a co pouze předpoklad. Zloději jsou ve spojenectví s Akkarinem a společně bojují proti Sachakanům, kteří se snaží rozvrátit Společenství a ovládnout tak Kyralii.
Nejvyšší lord je nucen ukázat Sonee pravdu, která jakoby procitá a je ochotná se k Akkarinovi připojit v jeho snažení. Ten ze začátku odmítá, ale nakonec usuzuje, že tento osud je pro ni nevyhnutelný.
Ostatní čarodějové Společenství však nevidí celou pravdu a obviňují Akkarina i Soneu z používání černé, tedy zakázané magie. Oba dva jsou vyhnání do Sachaky, do země nepřátel, kde se snaží přežít a unikají pronásledovatelům.
Mezitím se na Kyralii řítí zlo v podobě Sachakanských čarodějů, kteří sami využívají černou magii a jsou tak klidně i stokrát silnější než normální čaroděj Společenství. Od toho jsou tu však Akkarin se Soneou…

Vybočující z řady
Co se týče závěru trilogie, tak ten je nejrozporuplnější knihou ze série. Canavan se snaží rozehrát hru, kterou neumí. Zvyšuje laťku, ale knize je to spíše ke škodě, než k užitku. Přidává další dějovou linii, kterou tak nějak naznačila již v Novicce, aby třetí díl udělala napínavější. Na jednu stranu je dobře, že se o to pokusila a nešla pouze po vyšlapané cestičce, na tu druhou jí to moc nevyšlo. Věřím však, že v další knize by to bylo zase o něco lepší.
Na druhou stranu Canavan napětí opravdu udržuje, pro čtenáře si nechává i nějaké to překvapení, které děj oživí. Další novinkou jsou nově vznikající vztahy - mezi Dannylem a jeho společníkem na cestách Tayendem, a také mezi Akkarinem a Soneou.
Nemůžu si pomoct, ale ke stylu, jakým autorka trilogii pojala, se mi to vůbec nehodí. Jako kdyby chtěla něčím vybočovat a tak něco naznačila, přičemž z toho hned udělala problematiku No. 1.
Něco málo na závěr
Trilogie o černém mágovi je bezpochyby dobře napsaná a čtivá série, která si spíše najde místo v knihovničkách mnohých čtenářek, ale nepohrdne jí ani určitý typ náctiletých čtenářů. Nejedná se o žádnou megalomanskou záležitost, ale je vidět, že Trudi Canavan psala knihy s citem. Psala s tím, že chce, aby si její postavy a místa a oblíbily nejvíc, co to jde.
Pro mne - jakožto chlapeckého čtenáře - byla Trilogie o černém mágovi příjemné překvapení a jsem rád, že jsem dostal příležitost si tyto knihy přečíst.



Název: Sonea - Trilogie o černém mágovi
Autor: Trudi Canavan
Originál: Orbit Books, 2001 - 2003
Česko: Zoner Press, 2013
Formát: 384 + 456 + 512 stran, hardback
Překlad: Iveta Chadimová, Eva Chmurová
Obálky: Lubomír Kupčík

> ZDROJ(E): Zoner Press (obálky)
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze děkuji nakladatelství Zoner Press.

Autor článku: EclecticGuy

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »